Umělá inteligence dnes hýbe světem. Všude slyšíme pojmy jako AI transformation, change management nebo Industry 4.0. Firmy chtějí inovovat, nasazovat algoritmy a být „digitální“. Často se ale ukáže, že místo datových skladů mají archivy plné papírových šanonů. Jak má v takovém prostředí vzniknout „chytrá továrna“?
Na první pohled se zdá, že archeologie a antropologie s tím nemají nic společného. Ve skutečnosti nám ale právě ony pomáhají pochopit, jak lidé fungují – a tím i to, jak technologie ovlivňují společnost.
Paleolitické mozky v digitálním světě
Devadesát procent lidských dějin jsme prožili jako lovci a sběrači. Naše mozky jsou stále nastavené na malé skupiny, jednoduché signály a přímý kontakt. Jenže za posledních pět tisíc let se svět dramaticky změnil – vzniklo písmo, knihtisk, průmyslová revoluce a dnes digitální éra.
Jak trefně poznamenal biolog E. O. Wilson: „Moderní lidé mají paleolitické emoce, středověké instituce a božskou technologii.“
To je jádro problému. Technologie se vyvíjejí rychleji než my sami. Proto archeologie není „zbytečná věda“ – učí nás číst v historii, hledat paralely a chápat, proč se lidé chovají, jak se chovají.
Mapy, ADHD a lovci borůvek
Lidé nikdy neměli dokonalý smysl pro prostor. V paleolitu nám pomáhaly instinkty a odlišné způsoby přemýšlení. To, co dnes nazýváme ADHD, mohlo být kdysi výhodou: zatímco soustředění sběrači borůvek vyprázdnili jeden keřík, „rozptýlení“ jedinci pokryli velké území a zajistili rozmanitý přísun potravy.
S růstem civilizací ale bylo třeba vytvořit mapy – a ty se staly nástrojem, který nám umožnil objevovat svět i organizovat společnost. Dnes je kombinujeme s lidarovými snímky a 3D modely, abychom objevovali dávno ztracená města.
Technologie a společenská změna
Každá velká technologická inovace změnila nejen průmysl, ale i společnost:
Knihtisk → protestantismus a masová gramotnost.
Parní stroje → urbanizace, odbory a nové politické ideologie.
Internet → globalizace a sociální sítě.
Umělá inteligence → nové způsoby práce, otázky nepodmíněného příjmu či etiky.
Technologie nelze oddělit od jejich dopadu na lidi. A právě to je třeba sledovat i dnes.
Umělá inteligence v praxi: příběhy z terénu
Průmysl: algoritmus měl hlídat vibrace strojů, ale detekoval rádio, které si pouštěl dělník. Výsledek? „Plané poplachy“ a rozčílený ředitel.
Kultura: Národní galerie v Londýně vinila z poklesu návštěvnosti Brexit. Analýza ukázala, že problémem byl rozmach Airbnb – lidé se ubytovávali daleko od centra.
Zdravotnictví: pokud by sestry trávily méně času administrativou a více u pacientů, zachránilo by to tisíce životů ročně. AI může pomoci přesunout rovnováhu.
Odpad v Praze: algoritmy pro svoz odpadu musely zohlednit i to, že některé kontejnery využívají lidé bez domova jako přístřeší.
Vinice: AI dokáže cíleně aplikovat pesticidy jen tam, kde je to třeba, a šetřit tak životní prostředí.
Společný jmenovatel? Nestačí technologie samotná. Vždy rozhoduje lidský faktor – schopnost pochopit kontext a správně nastavit procesy.
Síla symbolů
Lidé se orientují ve světě prostřednictvím symbolů. Napoleon používal včely, Evropská unie sahá po odkazu Karla Velikého, Mussolini i nacisté se opírali o „římskou“ estetiku. Symboly sjednocují, manipulují i rozdělují.
Ať už jde o politiku, marketing nebo společenské hnutí, historie ukazuje, že bez pochopení symbolů a příběhů nepochopíme ani současnost.
Data jako archeologický poklad
Velkým problémem dneška je neuspořádanost dat. Muzea mají tisíce krabic s předměty bez popisu. Stejně tak firmy hromadí data, která nejsou propojená ani využitá.
Bez digitalizace, sjednocených databází a zabezpečení (např. blockchainem) nelze mluvit o skutečné využitelnosti AI. Teprve když jsou data v pořádku, může přijít „třešnička na dortu“ – umělá inteligence.
Co si z toho odnést?
Technologie nejsou cílem, ale nástrojem.
Lidský mozek se mění pomalu, proto musíme chápat evoluční a historické souvislosti.
AI funguje jen tak dobře, jak dobrá jsou data, která jí dáme.
Archeologie a antropologie nám připomínají, že bez znalosti minulosti budeme v budoucnosti tápat.
Ať už jde o firmu, stát nebo rodinu – fungujeme podobně jako kmeny. Pokud chceme obstát v době rychlých změn, musíme být adaptabilní, spolupracovat a chápat, odkud přicházíme.
Pridaj komentár
Prepáčte, ale pred zanechaním komentára sa musíte prihlásiť.